Vzácné perličky mezi kávovými kouzly – moje půldenní výlety

No, řekněme si to upřímně a bez ostychu, velbloudí kafe mi už jde moc pěkně, dokonce i to kiwácký „flat white“ a to jejich rádoby „latte“. A přestože hodin v práci přibývá, stresu naštěstí ubývá... a tak občas vyzbyde energie i na nějaký ten outdoor zážitek.

Uplynulá neděle začala megalíně, ale v poledne, jako by mě někdo nakop‘ , nazula jsem pohorky a nahodila baťůžek... a vyšlápla si na procházku. Vyrazila jsem do Onerahi, kde jsem v mapě vytušila zajímavý trasy mezi mangrovy, držela se pobřeží, obešla poloostrůvek, svítíčko slunilo, ptíci vřískali, rybky vyskakovaly z vody, no paráda... vrátila jsem se asi po 4 hodinách a 17 kilometrech spokojená, odpočatá, vyvzdušněná, s červenýma tvářičkama :)

Další mojí „atrakcí“ bylo dnešní zatmění slunce. Zatímco v sousední Austrálii si mohli užívat total eclipse, my se tady na severu Severního Ostrova dočkali 89% zatmění, a to taky teda stálo za to. (Vyfoceno kompaktem přes sluneční brejle - šikulka můj starej foťáček.)

V práci jsem urputně bojovala za volný den, což teda šéf moc nechtěl pochopit, proč někdo chce volno na to, aby koukal do sluníčka, wtf... Nakonec jsem to volno ale dostala, a vyrazila s kolegou kuchařem na místní observatoř. Pokud by jste očekávali narvaný pozorování, tak chyba lávky, přišlo asi 15 lidí (a to asi většina z nich byli místní astronomové)... jiná kultůra holt u protinožců nebo co... Přitom obřo dalekohledů/teleskopů tam měli, že jsem je nestíhala obíhat, no aspoň jsem nemusela stát frontu, že jo ;)

V poledne po zatmění jsem se ještě stavila v DOC kanceláří pro mapu Whangarei Heads a valila domů pro auto. Krásný sluneční den je třeba využít do poslední minuty, takže jsem chtěla vypadnout do přírody. Když jsem ale do auta hodila batůžek a nastartovala, zjistila jsem, že mám zaseknutý bezpečnostní pás... dopr*... Chvíli jsem to mordovala, nechtěla jsem se vzdát, takže jsem to nakonec rozebrala...(konečně vím, co se skrývá pod plastama okolo dveří)... a ani nevím jak, nakonec to zase začalo fungovat (že bych byla po tatíčkovi automechanicky nadaná?). A tak jsem konečně mohla vyrazit.

Protože místní rádia hrajou... ehm... zvláštně..., pořídila jsem za tři doláče CD Enya (ano, uklidňující songy, abych jezdila pomalu), vohulila jsem hlasitost, otevřela okýnka a wwwrrrrrrrrr...dndndén, dndndnnn... Po 20 km nabírám u vesnickýho obchůdku stopaře, německý cestovatel mýho věku, dovezla jsem ho až před barák a za to mi poradil, kam v oblasti vyrazit. Poslechla jsem ho a byla to paráda. Nádherný zátoky, skály, palmy, kravíci...

...a jako perlička nakonec božská písečná pláž Ocean Beach... to teda byl luxusáckej den!

No a příště zreportuju, jak jsem měnila žárovku v blinkru... teda až na to ku*a přijdu, jak se to sklíčko má decentně vyloupnout a nerozbít... Zdarec!

:)